Košíkářská dílna od svazku vrbového proutí po dopletený okraj

Ronalma sleduje jediné řemeslo v celé jeho délce: kdy se proutí řeže, jak se třídí a máčí, čím se liší loupaný a neloupaný prut, jak drží křížové dno, kde se stojiny nastavují a proč se koš po dopletení ještě několik dní suší. Texty vycházejí z dílenské praxe, jak se v českých zemích udržela u řemeslníků i v kurzech pletení.

Sklizeň a třídění vrbového proutí

Proutí se řeže v době vegetačního klidu, zhruba od listopadu do března, kdy je dřevo vyzrálé a v prutu není míza. Sklizeň po opadu listí má prostý důvod: prut je pevný, rovnoměrně zbarvený a při ohybu nepraská. Řez se vede těsně nad hlavou hlavatého keře nebo nad starou patkou, šikmo, aby na pahýlu nezůstávala stojatá voda. Z jedné dobře zapěstované hlavy se dá brát desítky let, pokud se řez opakuje pravidelně a nenechá se proutí přerůst do slabých větví.

Hned po sklizni přichází práce, která rozhoduje o všem ostatním — třídění. Nesetříděný svazek se plete špatně, protože prut různé síly nedrží stejný rytmus a stěna koše se vlní. Pruty se staví kolmo na rovnou desku nebo do měřicí bedýnky a srovnají se patkami na jedné úrovni, takže délka je vidět na první pohled. Třídí se po přibližně dvaceticentimetrových stupních a teprve pak podle tloušťky patky.

Na co se při třídění dívat

Délka prutu měřená od patky, nikoli od nejsilnějšího místa.
Poměr patky ke špičce — dobrý prut se zužuje plynule, ne skokem.
Rovnost: zakřivený prut se dá použít na stojiny jen tehdy, míří-li ohyb ven.
Boční větvení, které je vždy slabým místem a při ohybu praská.
Skvrny, plíseň a poškození kůry u proutí určeného k loupání.

Setříděné svazky se svážou nejméně na dvou místech a postaví se patkami dolů do stínu a průvanu. Suší se pomalu a volně; proutí namačkané do kouta ve vytápěné místnosti zkřehne a později se láme i po dlouhém máčení. Uskladněný, řádně vysušený prut vydrží roky a používá se podle potřeby — vždy až po opětovném namočení.

Rozpletený koš z vrbového proutí na pracovním stole, mezi stojinami prochází několik tmavších prutů — Stěna koše v rozpracovaném stavu: stojiny stojí, vodorovné řady postupují nahoru a nastavené pruty se zakládají po jednom.

Máčení, loupané a neloupané proutí

Suchý prut se plést nedá. Vlákna musí nasát vodu, aby se daly stěny prutu ohnout kolem stojiny bez zlomu a bez bílých třísek na vnější straně ohybu. Proutí se proto namáčí v korytě, vaně nebo v jakékoli nádobě, kde je celý svazek ponořen a zatížen, aby nevyplaval. Voda má být studená; teplá máčení urychlí, ale zároveň spustí kvašení a prut z něj vyjde měkký a šedivý.

Doba máčení se řídí především tím, zda je prut loupaný. Neloupané proutí je chráněno kůrou a nasává vodu pomalu; podle síly potřebuje zhruba jeden den na každých deset centimetrů obvodu svazku, v praxi obvykle tři až deset dní. Loupané proutí saje rychle a bývá připraveno za několik hodin; přemočené se lepí, vrství se a při tahu se odírá do vláken. Po vyjmutí z vody se svazek zabalí do plachty nebo pytloviny a nechá se několik hodin odležet, aby se vlhkost srovnala od patky ke špičce.

Rozdíl mezi loupaným a neloupaným prutem

Neloupaný — hnědý až olivový povrch, tvrdší práce, výsledek je robustní a barevně rozmanitý; typický pro hospodářské koše a nůše.
Loupaný — světlý, hladký, o poznání ohebnější; výplet je pravidelný a čistý, ale povrch snadněji přijímá špínu.
Pařený — loupaný prut zbarvený varem do tmavé skořicové barvy, bez dalšího moření.

Loupe se tehdy, když kůra sama pouští — buď na jaře, kdy se rozběhne míza, nebo po několikatýdenním stání patek ve vodě. Prut se protahuje rozeklaným loupátkem; kdo loupe násilím mimo sezónu, strhává s kůrou i lýko a povrch zůstává rozrytý. Namočené proutí se zpracovává průběžně, protože po dvou třech dnech v teple začíná plesnivět; nedopletený svazek se proto nechává v chladu nebo se nechá znovu vyschnout a namočí se později.

Dno a jeho křížové založení

Kulaté dno začíná křížem. Určitý počet silnějších prutů se v polovině rozštípne šídlem nebo nožem a rozštěpem se protáhne stejný počet prutů druhé řady, takže vznikne pevný spoj, který drží sám o sobě. Obvykle se zakládá kříž tří na tři nebo čtyř na čtyři pruty; čím větší dno, tím více ramen. Rozštěp se vede podél vláken a nikdy se nerozevírá víc, než je nutné, jinak se patka prutu roztřepí.

Kříž se zaváže dvěma tenkými pruty technikou provazce: jeden obtáčí rameno zpředu, druhý zezadu a oba se křižují mezi rameny. Dvě nebo tři otáčky spoj sevřou natolik, že se dá kříž rozevřít do vějíře. Ramena se pak jedno po druhém oddělují, až jsou žebra dna rozložena rovnoměrně po kruhu; větší dna se zakládají tak, aby jeden paprsek zůstal lichý a výplet se mohl točit spirálou dál.

Dno se plete od středu ven, v mírném převýšení: hotový kotouč nemá být plochý, ale lehce vypouklý směrem dolů. Po vyschnutí a po zatížení obsahem se srovná do roviny, zatímco dno upletené naplocho se vždy prohne dovnitř a koš se začne kolébat. Rovnoměrné rozestupy žeber se kontrolují okem i dotykem průběžně — po dopletení už se opravit nedají.

Nejčastější chyby v prvním kotouči

Příliš dlouhý rozštěp, který kříž oslabí hned na začátku.
Nestejná síla prutů v ramenech; slabší rameno se později prohne.
Nedotažené první otáčky provazce — kříž se rozvolní v polovině práce.
Ploché dno bez převýšení.
Nepravidelné rozevření žeber, které se přenese do celé stěny.

Stojiny, jejich zvednutí a nastavování

Stojiny jsou svislá kostra koše a vybírají se pečlivěji než výpletové proutí: rovné, bez bočních výhonů, o poznání silnější a vždy delší, než kolik měří zamýšlená výška, protože značná část délky odejde do okraje. Zahrocenou patkou se zapichují k žebrům dna, obvykle dvě stojiny k jednomu žebru, a šídlo jim v hotovém dně připraví místo, aby se výplet neroztrhl.

Zvednutí je krátký, ale rozhodující okamžik. Každá stojina se v místě nad dnem stlačí kleštěmi nebo palcem, aby se vlákna na vnitřní straně ohybu zmáčkla, a teprve pak se ohne vzhůru. Bez tohoto stlačení prut na ohybu praská. Zvednuté stojiny se svážou nahoře do svazku nebo se zajistí obručí, čímž se drží tvar, dokud první řady pletení nezafixují sklon stěny.

Tvar koše se rozhoduje právě sklonem stojin. Kolmé stojiny dají válec, mírné rozevření dá klasický rozšířený koš, stažení dovnitř vytvoří břicho a krček. Držet zvolený sklon po celé výšce vyžaduje stálou kontrolu; pomůže si šablona, dřevěný kříž vložený dovnitř nebo prostě to, že se práce každých pár řad postaví na zem a obejde se kolem.

Nastavování prutů

Žádný prut nevystačí na celou řadu. Nový se zakládá tak, aby patka nového navazovala na patku dopleteného, nikoli patka na špičku — pak zůstává tloušťka řady vyrovnaná. Konce se zasouvají vedle sebe za stejnou stojinu, dovnitř koše, a zkracují se šikmým řezem až nakonec, kdy je výplet stažený. Nastavení se rozmisťují po obvodu, aby se nesešla nad sebou a nevytvořila svislý pruh ztluštělé stěny.

Oddíl 05

Techniky pletení: jednoduché, vrstvené, provazec

Ruce zakládají tenký prut mezi stojiny rozpracovaného koše — Výplet se vede vždy jen jednou rukou, druhá přidržuje stojinu ve správné vzdálenosti.

Jednoduché pletení je základ: jeden prut se střídavě vede před stojinou a za ní. Funguje pouze při lichém počtu stojin, jinak se v každé další řadě opakuje stejná stopa a výplet se nestřídá. Dává lehkou, prodyšnou stěnu a dobře snese i slabší materiál.

Vrstvené pletení pracuje s tolika pruty, kolik je stojin. U každé stojiny se založí jeden prut, všechny se vedou stejným směrem přes jednu stojinu a řada se uzavře v témže kruhu. Stěna z něj vychází hustá a výrazně žebrovaná; hodí se tam, kde má koš unést zátěž, a odpouští i sudý počet stojin.

Provazec splétá dva nebo tři pruty mezi sebou a zároveň je obtáčí kolem stojin. Je to nejpevnější spoj v celém koši, proto se používá všude, kde se má něco držet na místě: nad dnem, po zvednutí stojin, před zadělávkou okraje a pod uchem. Trojitý provazec navíc srovnává nepravidelné rozestupy stojin.

Prut se vždy vede plochou stranou k sobě a špičkou ven z ruky.
Výplet se stahuje dolů rovnoměrně, nikoli po jednotlivých místech.
Po každých třech až čtyřech řadách se práce srovná poklepem.
Změna techniky uprostřed stěny je vidět — plánuje se předem.

Střídání pásů jednoduchého pletení, provazce a vrstvené řady je nejjednodušší způsob, jak dát koši členění, aniž by bylo potřeba barvit nebo zdobit.

Zadělávka okraje a ucho

Okraj je jediné místo, kde koš drží pohromadě sám sebou. Stojiny se v poslední řadě ohýbají do stran, každá přes jednu, dvě nebo tři sousední, podle toho, jak široký a jak silný má okraj být. Před ohnutím se každá stojina znovu stlačí kleštěmi; suchý nebo nedomáčený prut se v této fázi láme nejčastěji, protože ohyb je krátký a ostrý.

Konce stojin se zasouvají pod výplet vedle dalších stojin a zkracují se až nakonec, šikmým řezem zevnitř, aby řez nebyl vidět a nezachytával. Jednoduchá zadělávka přes dvě stojiny stačí na běžný koš; široký, vícenásobně splétaný okraj se používá u nůší a přepravek, kde se hrana opírá o zem a odírá se. U lehčích prací se okraj doplňuje tenkou obrubou z několika prutů, která zakryje nerovnosti.

Ucho

Ucho se zakládá na silném, dobře namočeném prutu, který se zahrocený zasune hluboko podél stojiny dolů do stěny, ne jen pod okraj. Oblouk se ohýbá postupně, přes koleno nebo kolem pevného předmětu, aby se tvar srovnal a nezalomil. Kostra ucha se pak omotává několika tenčími pruty, které se vedou stále stejným směrem, po obou stranách se protahují pod okrajem a na konci se zajistí zatažením zpět do omotávky.

Kostra ucha musí být zapuštěna do stěny nejméně na několik řad výpletu.
Omotávka se táhne pevně, jinak se po vyschnutí uvolní.
Oblouk se měří podle toho, kolik prstů projde mezi uchem a okrajem.
Dvě boční ucha se zakládají proti sobě podle žeber dna, ne podle oka.

Pásek, orobinec a další materiály

Vrbový prut není jediný materiál dílny a v mnoha typech nádob dokonce ani hlavní. Štípaný pásek vzniká rozštípnutím prutu klupou na tři nebo čtyři díly a jeho ztenčením do ploché stužky; z ní se plete jemné zboží, obtáčí se ucho a dělají se úzké obruby. Pásek se pracuje výhradně za vlhka a jeho příprava zabere víc času než samotné pletení.

Orobinec se sklízí na konci léta, listy se suší ve stínu a před prací se zvlhčují jen zvenčí, aby zvláčněly. Splétá se do provazců nebo se s ním ovíjí sláma — odtud pocházejí kulaté slaměné ošatky na chleba, u nás dlouho běžné v každé domácnosti. Loupané lýko a tenké loubky se používají na vazbu a zpevnění hran, lísková štípanice na velké nůše a přepravky, kde je potřeba široká a tvrdá stužka.

Krátký přehled materiálů

Vrbový prut — základní výplet i stojiny, ohebný, dobře dostupný.
Štípaný pásek — jemné pletení, obruby, omotávka ucha.
Lísková štípanice — široká pevná stužka pro hrubé zboží.
Orobinec a sláma — ošatky a měkké nádoby ovíjenou technikou.
Lýko — vazba, zpevnění spojů, doplněk k vrbě.

Materiály se dají kombinovat, ale ne libovolně: liší se tím, jak silně po vyschnutí sesychají. Pokud se vedle sebe v jedné stěně potkají prut a měkký ovíjený materiál, spoj se po vyschnutí uvolní jako první. Bezpečnější je dělit je do samostatných pásů nebo je používat na různých částech nádoby.

Sušení a péče o hotový koš

Dopletený koš je ještě plný vody a jeho tvar není definitivní. Suší se několik dní ve stínu, na vzduchu, postavený na bok nebo dnem vzhůru, aby proudil vzduch i vnitřkem. Přímé slunce vysuší povrch rychleji než jádro, prut se zkroutí a výplet se rozvolní; blízkost kamen nebo radiátoru působí stejně. Během sušení proutí sesychá napříč vlákny, takže stěna se mírně stáhne — to je důvod, proč se plete natěsno a proč se okraj dotahuje víc, než se zdá potřebné.

Hotový koš snese vlhkost, ale ne trvalé mokro. Po namoknutí se nechá volně uschnout, nikdy se nesuší v troubě ani na topení. Zcela suchý vzduch v zimě mu naopak škodí jinak: prut vysychá pod únosnou mez a začne praskat. Občasné lehké orosení vodou nebo krátké postavení do vlhčí místnosti udrží vlákna vláčná.

Běžná péče

Prach vysávat nebo vymetat měkkým kartáčem po směru výpletu.
Skvrny mýt vlažnou vodou s mýdlem a hned utírat, ne máčet.
Nepokládat těžké předměty na okraj a na ucho.
Skladovat volně, ne zasunuté do sebe pod tlakem.
Uvolněné konce zastrčit zpět, dokud se výplet nerozjede dál.

Neloupaný koš postupem let tmavne, loupaný naopak žloutne a na světle blednou vystavené strany. Jde o přirozené stárnutí materiálu, nikoli o poškození. Nátěry a laky se v tradiční praxi nepoužívají — uzavřou povrch, brání výměně vlhkosti a při prasknutí drží na prutu jako slupka.

Nářadí a pracovní místo

Košíkářská dílna si vystačí s několika nástroji, které se za staletí příliš nezměnily. Ostrý nůž s krátkou čepelí na šikmé řezy, kleště na stlačení a odštípnutí prutu, zahrocené šídlo na rozšíření mezery ve výpletu, dřevěná klupa na štípání prutu na pásky a těžké rovnátko či prkénko na sražení řad dolů. K tomu metr, provázek na svázání stojin a nádoba na vodu, ve které jsou pruty po ruce po celou dobu práce.

Pracuje se nízko. Klasická poloha je vsedě na nízké stoličce s rozpracovaným košem na klíně nebo na desce u kolen, protože ruce pak táhnou výplet přirozeně dolů a hmotnost práce pomáhá stahovat řady. Vysoký stůl nutí ruce do nepohodlného úhlu a stěna se plete volněji. Místo má být dost velké na to, aby se kolem koše dalo obejít, a dobře osvětlené ze strany — boční světlo ukáže nerovnosti výpletu, které při světle shora zaniknou.

Vybavení, které se vyplatí připravit předem

Setříděné svazky proutí podle délky a síly na dosah ruky.
Nádoba s vodou pro namočené pruty, které se právě pletou.
Plachta nebo pytlovina na zabalení odleželého svazku.
Nabroušený nůž — tupá čepel trhá vlákna a řez se pak drolí.
Košťátko a nádoba na odřezky, kterých vzniká překvapivě mnoho.

Nářadí zůstává jednoduché záměrně. Většinu práce dělá ruka, která zná odpor materiálu, a rytmus opakovaného pohybu; nástroje jen připraví prut do stavu, v němž se dá ohnout.

Kontakt

Ronalma je informační projekt o košíkářství a plete se z něj jen text. Pokud v materiálech najdete nepřesnost, chybějící krok nebo pojem, který se ve vašem kraji používá jinak, napište nám — poznámky k obsahu čteme a zapracováváme je při dalších úpravách stránek.

[email protected]

Další informace o zaměření a povaze projektu najdete na stránce O projektu.